NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Debutové album švédských APATI je jednou z odpovědí na v současnosti dosti populární depresivně – blackmetalové hnutí. Bohužel se kapela řadí do ranku těch méně výrazných, a tak si již svým názvem určila svůj osud - nejeden posluchač totiž vůči ní zaujme poměrně apatický postoj. Pakliže bychom chtěli tvorbu těchto Seveřanů více specifikovat, vytanou nám v mysli známá jména jako LIFELOVER či stará KATATONIA. Patrné jsou i ozvěny SHINING a dalších zavedených (avšak méně profláknutých) intepretů operujících v této oblasti. Díky výše popsanému si tak můžete udělat poměrně jasný obrázek o tom, jaká hudba APATI vlastně je, a o čem pojednává. Zastřený black metal se smutnými melodiemi je říznut temně rockovými prvky, monotónními pasážemi a dostatečnou porcí melancholie - když se to umí, radost poslouchat. To však bohužel není případ APATI, kteří vykrádají výše zmíněná jména opravdu nepěkným způsobem, po většinu času dost nudí, a těch několik málo slibnějších momentů celek rozhodně nezachrání. Ukázkový příklad zbytečné kapely. Ale kdoví, třeba se trio ze severu Evropy pochlapí a příště to všem pochybovačům ukáže.
5,5 / 10
Vydáno: 2009
Vydavatel: Total Holocaust Records
Stopáž: 53:45
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.